coura
[co͡ura]
(2. j. coury)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
žena střídající sexuální partnery (často jako nadávka) syn. flundra, běhna, děvka 2:
Měla pověst místní coury.
Chová se jako nějaká coura.
Ty couro jedna nevěrná!
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[co͡ura]
(2. j. coury)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
žena střídající sexuální partnery (často jako nadávka) syn. flundra, běhna, děvka 2:
Měla pověst místní coury.
Chová se jako nějaká coura.
Ty couro jedna nevěrná!
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)