děvka
[ďefka], 2. mn. [ďevek]
(2. j. děvky, 2. mn. děvek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
1.
prostitutka:
Vydělávala si jako pouliční děvka.
Sešel se v hotelu s nějakou děvkou.
Vypadá jako děvka.
2.
žena, která často střídá sexuální partnery syn. coura, běhna, flundra:
Už má zase jinýho, je to prostě děvka.
3.
žena vzbuzující v někom, zprav. v muži, odpor, nesympatie ap. (často jako nadávka):
Vypadni, ty děvko jedna!
O co ti jde, ty děvko?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďefka], 2. mn. [ďevek]
(2. j. děvky, 2. mn. děvek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
prostitutka:
Vydělávala si jako pouliční děvka.
Sešel se v hotelu s nějakou děvkou.
Vypadá jako děvka.
2.
žena, která často střídá sexuální partnery syn. coura, běhna, flundra:
Už má zase jinýho, je to prostě děvka.
3.
žena vzbuzující v někom, zprav. v muži, odpor, nesympatie ap. (často jako nadávka):
Vypadni, ty děvko jedna!
O co ti jde, ty děvko?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)