couračka
[co͡uračka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1. kolokviální
procházka:
couračka městem
vyrazit na couračku do přírody
vrátit se z couračky domů
2. regionální, zejména Čechy
polévka z kysaného zelí, mléka, brambor a dalších přísad, zelná polévka:
staročeská couračka
couračka podávaná v chlebu
pochutnat si na couračce
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[co͡uračka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
procházka:
couračka městem
vyrazit na couračku do přírody
vrátit se z couračky domů
2. regionální, zejména Čechy
polévka z kysaného zelí, mléka, brambor a dalších přísad, zelná polévka:
staročeská couračka
couračka podávaná v chlebu
pochutnat si na couračce
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)