flundra
[flundra]
(2. j. -dry, 2. mn. -der)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
1.
žena, která často střídá sexuální partnery syn. běhna, coura, děvka 2:
laciná flundra
Přišel o panictví s třídní flundrou při školním plese.
Běž si za tou flundrou, cos u ní nechal boty.
2.
žena vzbuzující v někom odpor, nesympatie ap. (často jako nadávka) syn. děvka 3:
tlustá a ošklivá flundra
Co proboha vidíš na té číšnické flundře?
Volal za ní: „Děvko! Flundro! Špíno!“
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[flundra]
(2. j. -dry, 2. mn. -der)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
žena, která často střídá sexuální partnery syn. běhna, coura, děvka 2:
laciná flundra
Přišel o panictví s třídní flundrou při školním plese.
Běž si za tou flundrou, cos u ní nechal boty.
2.
žena vzbuzující v někom odpor, nesympatie ap. (často jako nadávka) syn. děvka 3:
tlustá a ošklivá flundra
Co proboha vidíš na té číšnické flundře?
Volal za ní: „Děvko! Flundro! Špíno!“
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)