duchaplný
[duxaplniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
projevující bystrost ducha, originálnost myšlení • svědčící o tom, oduševnělý:
duchaplný člověk
Babička byla mimořádně vzdělaná a duchaplná žena.
Děj seriálu nebyl o moc duchaplnější než reklama.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duxaplniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
projevující bystrost ducha, originálnost myšlení • svědčící o tom, oduševnělý:
duchaplný člověk
Babička byla mimořádně vzdělaná a duchaplná žena.
Děj seriálu nebyl o moc duchaplnější než reklama.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)