duch II
[dux]
(2. j. ducha, 4. j. živ. ducha, než. duch, 6. j. duchu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
myslící a cítící složka lidské bytosti, duše • vnitřní myšlenkový svět, mysl:
všestranný rozvoj těla i ducha
Divadlo povznáší ducha.
Jen klid, říkal si v duchu.
V duchu jsme si nadávali za to, jak bezstarostně jsme se chovali.
2.
duševní charakteristika projevující se v postojích, jednání ap. • duševní schopnosti potřebné k vykonání něčeho, nadání, inteligence:
výtvor lidského ducha
Mám bojovného ducha.
Byl člověkem svobodného ducha.
Je to člověk obdařený analytickým duchem.
Probudil se v něm podnikatelský duch zděděný po předcích.
Mnoho lidí bez vědeckého vzdělání vyniká duchem.
3.
souhrn charakteristických znaků jevu působících na okolí, atmosféra, ráz:
duch doby
večer v italském duchu
Schůzka se nesla v přátelském duchu.
Vídeňský architekt vnesl do vily ducha secese.
Domácí celek sázel na týmový duch.
□ proti duchu předložkový výraz s 2. pádem
vyjadřuje rozpor s určitými pravidly, myšlenkami, tendencemi ap., proti smyslu
op. v duchu:
Poslancův výrok byl proti duchu ústavy.
Postupuje proti duchu současných odborných názorů na výchovu.
Omezující opatření jdou proti duchu tržní ekonomiky.
□ v duchu předložkový výraz s 2. pádem
vyjadřuje soulad s určitými pravidly, myšlenkami, tendencemi ap., ve smyslu, podle
op. proti duchu:
pokoj zařízený v duchu šedesátých let
Záležitost bude posouzena nestranně a v duchu zákona.
Byl vychován v duchu demokratických hodnot.
Příběh se nese v duchu klasické anglické detektivky.
◊ aristokrat ducha knižní
vznešený člověk ušlechtilého smýšlení:
Byl to gentleman a pravý aristokrat ducha.
Dostával i komické role, i když pro většinu publika byl vždy aristokratem ducha.
◊ blahoslavení chudí duchem ironické
(povzdech nad hloupým činem, výrokem někoho) je to naivní, hloupý člověk, jsou to naivní, hloupí lidé:
Blahoslavení chudí duchem, kteří komunikují o věcech, které nechápou.
Myslel, že byt dostane od města zadarmo – blahoslavení chudí duchem.
◊ být / chodit jak(o) (tělo) bez ducha
cítit se duševně špatně a v důsledku toho být netečný, bez zájmu, vypadat smutně, sklesle
◊ být duchem nepřítomný / nepřítomen / jinde
být v myšlenkách něčím zaujatý a nevnímat okolí, nedávat pozor
◊ (být) chudý duchem ◊ (být) chudý na duchu
být prostomyslný až hloupý, s malým duševním rozhledem
◊ (být) jak(o) duchem nepřítomný
být v myšlenkách něčím zaujatý a nevnímat okolí, nedávat pozor
◊ (být) mdlého ducha
(být) hloupý, nedůvtipný, duševně zaostalý
◊ (být) mladý duchem
(o starším člověku) (být) duševně svěží • (být) názory, chováním ap. podobný mladým lidem
◊ být v duchu s někým
myslet na někoho, vžívat se solidárně do něčí situace
◊ duch odporu
smýšlení založené na zásadním nesouhlasu s někým, něčím a jeho projevy
◊ jít s duchem doby
být pokrokový, moderní, nezaostávat
◊ [klesat / klesnout / poklesnout ap.] na duchu
ztrácet, ztratit naději, víru, odvahu, stávat se, stát se pesimistickým
◊ ve zdravém těle zdravý duch
duševní klid, pohoda, vyrovnanost ap. souvisejí s dobrým tělesným stavem člověka
◊ vnést někam nového ducha
výrazně někde změnit atmosféru a myšlení lidí
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dux]
(2. j. ducha, 4. j. živ. ducha, než. duch, 6. j. duchu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
myslící a cítící složka lidské bytosti, duše • vnitřní myšlenkový svět, mysl:
všestranný rozvoj těla i ducha
Divadlo povznáší ducha.
Jen klid, říkal si v duchu.
V duchu jsme si nadávali za to, jak bezstarostně jsme se chovali.
2.
duševní charakteristika projevující se v postojích, jednání ap. • duševní schopnosti potřebné k vykonání něčeho, nadání, inteligence:
výtvor lidského ducha
Mám bojovného ducha.
Byl člověkem svobodného ducha.
Je to člověk obdařený analytickým duchem.
Probudil se v něm podnikatelský duch zděděný po předcích.
Mnoho lidí bez vědeckého vzdělání vyniká duchem.
3.
souhrn charakteristických znaků jevu působících na okolí, atmosféra, ráz:
duch doby
večer v italském duchu
Schůzka se nesla v přátelském duchu.
Vídeňský architekt vnesl do vily ducha secese.
Domácí celek sázel na týmový duch.
□ proti duchu předložkový výraz s 2. pádem
vyjadřuje rozpor s určitými pravidly, myšlenkami, tendencemi ap., proti smyslu
op. v duchu:
Poslancův výrok byl proti duchu ústavy.
Postupuje proti duchu současných odborných názorů na výchovu.
Omezující opatření jdou proti duchu tržní ekonomiky.
□ v duchu předložkový výraz s 2. pádem
vyjadřuje soulad s určitými pravidly, myšlenkami, tendencemi ap., ve smyslu, podle
op. proti duchu:
pokoj zařízený v duchu šedesátých let
Záležitost bude posouzena nestranně a v duchu zákona.
Byl vychován v duchu demokratických hodnot.
Příběh se nese v duchu klasické anglické detektivky.
◊ aristokrat ducha knižní
vznešený člověk ušlechtilého smýšlení:
Byl to gentleman a pravý aristokrat ducha.
Dostával i komické role, i když pro většinu publika byl vždy aristokratem ducha.
◊ blahoslavení chudí duchem ironické
(povzdech nad hloupým činem, výrokem někoho) je to naivní, hloupý člověk, jsou to naivní, hloupí lidé:
Blahoslavení chudí duchem, kteří komunikují o věcech, které nechápou.
Myslel, že byt dostane od města zadarmo – blahoslavení chudí duchem.
◊ být / chodit jak(o) (tělo) bez ducha
cítit se duševně špatně a v důsledku toho být netečný, bez zájmu, vypadat smutně, sklesle
◊ být duchem nepřítomný / nepřítomen / jinde
být v myšlenkách něčím zaujatý a nevnímat okolí, nedávat pozor
◊ (být) chudý duchem ◊ (být) chudý na duchu
být prostomyslný až hloupý, s malým duševním rozhledem
◊ (být) jak(o) duchem nepřítomný
být v myšlenkách něčím zaujatý a nevnímat okolí, nedávat pozor
◊ (být) mdlého ducha
(být) hloupý, nedůvtipný, duševně zaostalý
◊ (být) mladý duchem
(o starším člověku) (být) duševně svěží • (být) názory, chováním ap. podobný mladým lidem
◊ být v duchu s někým
myslet na někoho, vžívat se solidárně do něčí situace
◊ duch odporu
smýšlení založené na zásadním nesouhlasu s někým, něčím a jeho projevy
◊ jít s duchem doby
být pokrokový, moderní, nezaostávat
◊ [klesat / klesnout / poklesnout ap.] na duchu
ztrácet, ztratit naději, víru, odvahu, stávat se, stát se pesimistickým
◊ ve zdravém těle zdravý duch
duševní klid, pohoda, vyrovnanost ap. souvisejí s dobrým tělesným stavem člověka
◊ vnést někam nového ducha
výrazně někde změnit atmosféru a myšlení lidí
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)