duchaplnost
[duxaplnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlastnost někoho, něčeho duchaplného, oduševnělost:
Okouzloval nás svou duchaplností.
Gejši byly obdivovány pro svůj šarm, krásu a duchaplnost.
Jeho komedie vynikají duchaplností a ironií.
2.
duchaplné vyjádření, duchaplná, originální myšlenka:
Přišel a pronesl nějakou duchaplnost.
Nikdo od něj žádné duchaplnosti nečeká.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duxaplnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlastnost někoho, něčeho duchaplného, oduševnělost:
Okouzloval nás svou duchaplností.
Gejši byly obdivovány pro svůj šarm, krásu a duchaplnost.
Jeho komedie vynikají duchaplností a ironií.
2.
duchaplné vyjádření, duchaplná, originální myšlenka:
Přišel a pronesl nějakou duchaplnost.
Nikdo od něj žádné duchaplnosti nečeká.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)