čmoudit
[čmo͡uďɪt]
(3. j., 3. mn. čmoudí, rozk. (ne)čmoudi, (ne)čmuď, čin. čmoudil, podst. jm. čmoudění, čmouzení)
sloveso nedokonavé
expresivní
(co čmoudí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čadit 1, čoudit 1, čudit 1:
Auta čmoudí lidem do oken.
Kolem pecí se čmoudilo.
Cigareta čmoudí v popelníku.
Soused pálí mokré listí a šíleně to čmoudí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čmo͡uďɪt]
(3. j., 3. mn. čmoudí, rozk. (ne)čmoudi, (ne)čmuď, čin. čmoudil, podst. jm. čmoudění, čmouzení)
sloveso nedokonavé
expresivní
(co čmoudí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čadit 1, čoudit 1, čudit 1:
Auta čmoudí lidem do oken.
Kolem pecí se čmoudilo.
Cigareta čmoudí v popelníku.
Soused pálí mokré listí a šíleně to čmoudí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)