čadit
[čaďɪt]
(3. j., 3. mn. čadí, rozk. (ne)čaď, čin. čadil, podst. jm. čadění, čazení)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (co čadí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čmoudit, čoudit 1, čudit 1:
Kamna trochu čadí.
Svíčka prskala a čadila.
V popelníku čadila cigareta.
Z auta to čadilo.
Sousedův komín nám čadí do oken.
2. kolokviální
vdechovat a vydechovat dým z cigarety, dýmky ap. syn. kouřit; čoudit 2, čudit 2:
čadit cigarety
Nemám ráda, když mi při obědě někdo čadí pod nos.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čaďɪt]
(3. j., 3. mn. čadí, rozk. (ne)čaď, čin. čadil, podst. jm. čadění, čazení)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (co čadí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čmoudit, čoudit 1, čudit 1:
Kamna trochu čadí.
Svíčka prskala a čadila.
V popelníku čadila cigareta.
Z auta to čadilo.
Sousedův komín nám čadí do oken.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo čadí ~; co)Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
vdechovat a vydechovat dým z cigarety, dýmky ap. syn. kouřit; čoudit 2, čudit 2:
čadit cigarety
Nemám ráda, když mi při obědě někdo čadí pod nos.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)