čoudit
[čo͡uďɪt]
(3. j., 3. mn. čoudí, rozk. (ne)čuď, (ne)čoudi, čin. čoudil, podst. jm. čoudění, čouzení)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (co čoudí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čadit 1, čmoudit, čudit 1:
Z motoru se začalo čoudit.
Z kamen čoudí kouř.
Pod okny nám čoudí autobusy.
V koutku úst mu obvykle čoudila cigareta.
Brzdil, až se mu od pneumatik čoudilo.
2. kolokviální
vdechovat a vydechovat dým z cigarety, dýmky ap. syn. kouřit; čadit 2, čudit 2:
čoudit jednu cigaretu za druhou
Výčep je nekuřácký, takže se čoudí venku před vchodem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čo͡uďɪt]
(3. j., 3. mn. čoudí, rozk. (ne)čuď, (ne)čoudi, čin. čoudil, podst. jm. čoudění, čouzení)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (co čoudí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čadit 1, čmoudit, čudit 1:
Z motoru se začalo čoudit.
Z kamen čoudí kouř.
Pod okny nám čoudí autobusy.
V koutku úst mu obvykle čoudila cigareta.
Brzdil, až se mu od pneumatik čoudilo.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo čoudí ~; co)Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
vdechovat a vydechovat dým z cigarety, dýmky ap. syn. kouřit; čadit 2, čudit 2:
čoudit jednu cigaretu za druhou
Výčep je nekuřácký, takže se čoudí venku před vchodem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)