čudit
[čuďɪt]
(3. j., 3. mn. čudí, rozk. (ne)čuď, (ne)čudi, čin. čudil, podst. jm. čudění, čuzení)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (co čudí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čadit 1, čmoudit, čoudit 1:
V šatně čudila kamna.
Dýmovnice začala čudit.
Z obou komínů se strašně čudí.
2. kolokviální
vdechovat a vydechovat dým z cigarety, dýmky ap. syn. kouřit, čadit 2, čoudit 2:
čudit cigaretu / fajfku
Chodí čudit na záchod.
Před lety jsem čudil i padesát cigaret denně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čuďɪt]
(3. j., 3. mn. čudí, rozk. (ne)čuď, (ne)čudi, čin. čudil, podst. jm. čudění, čuzení)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (co čudí ~; odkud; kam)
vydávat, vypouštět při spalování ve velké míře (tmavý) hustý dým, kouřit syn. čadit 1, čmoudit, čoudit 1:
V šatně čudila kamna.
Dýmovnice začala čudit.
Z obou komínů se strašně čudí.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo čudí ~; co)Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
vdechovat a vydechovat dým z cigarety, dýmky ap. syn. kouřit, čadit 2, čoudit 2:
čudit cigaretu / fajfku
Chodí čudit na záchod.
Před lety jsem čudil i padesát cigaret denně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)