doplachtit
[doplaxťɪt]
(3. j., 3. mn. -chtí, rozk. -chti, -chť, čin. -chtil, trp. -chtěno, podst. jm. -chtění)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co doplachtí kam)
letem bez motoru se někam dostat • klouzavým, hladkým letem se někam dostat, doletět:
Pilot doplachtil na letiště.
Letadlo doplachtilo na přistávací dráhu.
Čáp doplachtil na zem.
Jeden z listů jí vylítne z klína a doplachtí přede mne.
Míč doplachtil do sítě.
2. (kdo, co doplachtí kam)
plachtěním na vodě se někam dostat, doplout:
doplachtit na ostrov
Loď doplachtila ke břehu.
Doplachtili jsme do zátoky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doplaxťɪt]
(3. j., 3. mn. -chtí, rozk. -chti, -chť, čin. -chtil, trp. -chtěno, podst. jm. -chtění)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co doplachtí kam)
letem bez motoru se někam dostat • klouzavým, hladkým letem se někam dostat, doletět:
Pilot doplachtil na letiště.
Letadlo doplachtilo na přistávací dráhu.
Čáp doplachtil na zem.
Jeden z listů jí vylítne z klína a doplachtí přede mne.
Míč doplachtil do sítě.
2. (kdo, co doplachtí kam)
plachtěním na vodě se někam dostat, doplout:
doplachtit na ostrov
Loď doplachtila ke břehu.
Doplachtili jsme do zátoky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)