doplout
[doplo͡ut]
(1. j. -luji, -luju, 3. j. -luje, 3. mn. -lují, -lujou, rozk. -luj, čin. -lul, podst. jm. -lutí)
sloveso dokonavé
(kdo, co dopluje kam)
pohybem po vodní hladině nebo pod ní se dostat na určité místo:
doplout na břeh
Loď doplula do přístavu.
Kryštof Kolumbus doplul k ostrovům v Karibiku.
nedokonavé → doplouvat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doplo͡ut]
(1. j. -luji, -luju, 3. j. -luje, 3. mn. -lují, -lujou, rozk. -luj, čin. -lul, podst. jm. -lutí)
sloveso dokonavé
(kdo, co dopluje kam)
pohybem po vodní hladině nebo pod ní se dostat na určité místo:
doplout na břeh
Loď doplula do přístavu.
Kryštof Kolumbus doplul k ostrovům v Karibiku.
nedokonavé → doplouvat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)