doplácet
[doplaːcet]
(3. j. -cí, 3. mn. -cejí, -cí, rozk. -cej, čin. -cel, trp. -cen, podst. jm. -cení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo doplácí co {za co; na co; z čeho; komu})
platit zbývající, další ap. částku • dodatečně platit:
doplácet za léky
doplácet si za lepší služby připlácet si
Stát doplácí dopravcům rozdíl mezi základním a studentským jízdným.
Řada obcí doplácí na provoz škol a školek stotisícové částky ze svého rozpočtu.
podst. jm. zpětné doplácení daně z přidané hodnoty
2. (kdo doplácí na co {čím})
mít z něčeho škodu, ztrátu ap.:
doplácet na chyby druhých / neschopnost politiků / nezkušenost
tvrdě doplácet na svou minulost
Nejvíce na neshody rodičů doplácejí děti.
Lidé v lokalitách zatížených tranzitní dopravou na ni doplácejí zhoršeným zdravím.
nedokonavé k 1, 2 → doplatit 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doplaːcet]
(3. j. -cí, 3. mn. -cejí, -cí, rozk. -cej, čin. -cel, trp. -cen, podst. jm. -cení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo doplácí co {za co; na co; z čeho; komu})
platit zbývající, další ap. částku • dodatečně platit:
doplácet za léky
doplácet si za lepší služby připlácet si
Stát doplácí dopravcům rozdíl mezi základním a studentským jízdným.
Řada obcí doplácí na provoz škol a školek stotisícové částky ze svého rozpočtu.
podst. jm. zpětné doplácení daně z přidané hodnoty
2. (kdo doplácí na co {čím})
mít z něčeho škodu, ztrátu ap.:
doplácet na chyby druhých / neschopnost politiků / nezkušenost
tvrdě doplácet na svou minulost
Nejvíce na neshody rodičů doplácejí děti.
Lidé v lokalitách zatížených tranzitní dopravou na ni doplácejí zhoršeným zdravím.
nedokonavé k 1, 2 → doplatit 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)