dokonat
[dokonat]
(3. j. -ná, rozk. -nej, čin. -nal, trp. -nán, podst. jm. -nání)
sloveso dokonavé
knižní
1. (kdo, co dokoná co)
dovést do konce, do stavu, kdy je něco hotové:
dokonat pomstu
Vrah dokonal svůj čin několika bodnými ranami.
2. zjemnělé (kdo dokoná)
přestat žít syn. zemřít, skonat:
Dokonal v náruči své dcery.
Žena později dokonala na operačním stole.
◊ dokonat dílo zkázy
dokončit rozklad, zkázu • zničit i poslední zbytky něčeho
nedokonavé k 1, 2 → dokonávat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dokonat]
(3. j. -ná, rozk. -nej, čin. -nal, trp. -nán, podst. jm. -nání)
sloveso dokonavé
knižní
1. (kdo, co dokoná co)
dovést do konce, do stavu, kdy je něco hotové:
dokonat pomstu
Vrah dokonal svůj čin několika bodnými ranami.
2. zjemnělé (kdo dokoná)
přestat žít syn. zemřít, skonat:
Dokonal v náruči své dcery.
Žena později dokonala na operačním stole.
◊ dokonat dílo zkázy
dokončit rozklad, zkázu • zničit i poslední zbytky něčeho
nedokonavé k 1, 2 → dokonávat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)