dokonávat
[dokonaːvat]
(3. j. -vá, rozk. -vej, čin. -val, trp. -ván, podst. jm. -vání)
sloveso nedokonavé
knižní
1. (kdo, co dokonává co)
dovádět do konce, do stavu, kdy je něco hotové:
Dokonává práci na knize.
Vrah dvěma výstřely dokonával vraždu.
sport. Svou brankou dokonává obrat skóre.
2. zjemnělé (kdo dokonává)
přestávat žít syn. umírat, skonávat:
Dokonával doma na svém loži.
dokonavé k 1, 2 → dokonat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dokonaːvat]
(3. j. -vá, rozk. -vej, čin. -val, trp. -ván, podst. jm. -vání)
sloveso nedokonavé
knižní
1. (kdo, co dokonává co)
dovádět do konce, do stavu, kdy je něco hotové:
Dokonává práci na knize.
Vrah dvěma výstřely dokonával vraždu.
sport. Svou brankou dokonává obrat skóre.
2. zjemnělé (kdo dokonává)
přestávat žít syn. umírat, skonávat:
Dokonával doma na svém loži.
dokonavé k 1, 2 → dokonat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)