dokonalý
[dokonaliː]
přídavné jméno
1. (2. st. -lejší)
mající požadované vlastnosti v plné míře, nemající žádné nedostatky syn. perfektní, bezvadný 2:
dokonalý systém kontroly
mít dokonalou postavu
Spáchal dokonalou vraždu / dokonalý zločin.
Firma vyžaduje dokonalou znalost angličtiny.
Vytvořil technicky dokonalejší verzi softwaru.
2.
vyskytující se v plné míře, v úplnosti, absolutní syn. naprostý, úplný:
mít dokonalý přehled o situaci
Byl dokonalou kopií svého bratra.
Něco mu k dokonalému štěstí stále chybělo.
Všechno bylo v dokonalém pořádku.
expr. Udělal ze sebe dokonalého hlupáka.
◊ nikdo není dokonalý
každý má různé nedostatky a dělá chyby, nikdo není perfektní ve všech ohledech, proto není rozumné to někomu vyčítat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dokonaliː]
přídavné jméno
1. (2. st. -lejší)
mající požadované vlastnosti v plné míře, nemající žádné nedostatky syn. perfektní, bezvadný 2:
dokonalý systém kontroly
mít dokonalou postavu
Spáchal dokonalou vraždu / dokonalý zločin.
Firma vyžaduje dokonalou znalost angličtiny.
Vytvořil technicky dokonalejší verzi softwaru.
2.
vyskytující se v plné míře, v úplnosti, absolutní syn. naprostý, úplný:
mít dokonalý přehled o situaci
Byl dokonalou kopií svého bratra.
Něco mu k dokonalému štěstí stále chybělo.
Všechno bylo v dokonalém pořádku.
expr. Udělal ze sebe dokonalého hlupáka.
◊ nikdo není dokonalý
každý má různé nedostatky a dělá chyby, nikdo není perfektní ve všech ohledech, proto není rozumné to někomu vyčítat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)