dokázat
[dokaːzat]
(1. j. dokážu, dokáži, 3. j. dokáže, 3. mn. dokážou, dokáží, rozk. dokaž, čin. dokázal, trp. dokázán, podst. jm. dokázání)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dokáže co {komu}), (kdo, co dokáže, že… {komu}; jak… {komu})
podat důkaz, svědectví ap., a ukázat tak pravdivost nějaké skutečnosti:
dokázat platnost hypotézy
Fakty dokázal správnost výsledku.
Pravdivost tohoto tvrzení nelze ničím dokázat.
Chtěl jsem mu dokázat, že se mýlí.
Žáci v testech museli dokázat, jak je školy připravily na zkoušky.
2. (kdo, co dokáže INF; co)
(ve funkci slovesa nedokonavého)
mít schopnost, sílu něco udělat, být schopen syn. umět, dovést II:
Dokáže hodiny poutavě vyprávět.
Nedokázala mu to říct.
Dokázal uplavat tři kilometry.
Sami si o tom dokážeme udělat představu.
Život dokáže být krutý.
3. (kdo, co dokáže co)
úsilím, prací ap. dosáhnout:
Chci v životě něco dokázat.
Vlídná slova učitelů dokážou divy.
Sama nic nedokázala, tak ať mlčí.
Nikdo nám nevěřil, ale my to dokázali.
◊ (dokázat) vymámit z jalové krávy tele
být velmi výmluvný, přesvědčivý, neodbytný a získat tak od druhého i to, co je velmi obtížně dosažitelné
◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat jedna a jedna ◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat, že jedna a jedna jsou dvě ◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat, kolik je jedna a jedna
dobře se orientovat, zorientovat v dění kolem sebe a rozumět, porozumět i nevyřčeným nebo utajovaným okolnostem, příčinám ap. tohoto dění
nedokonavé k 1 → dokazovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dokaːzat]
(1. j. dokážu, dokáži, 3. j. dokáže, 3. mn. dokážou, dokáží, rozk. dokaž, čin. dokázal, trp. dokázán, podst. jm. dokázání)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dokáže co {komu}), (kdo, co dokáže, že… {komu}; jak… {komu})
podat důkaz, svědectví ap., a ukázat tak pravdivost nějaké skutečnosti:
dokázat platnost hypotézy
Fakty dokázal správnost výsledku.
Pravdivost tohoto tvrzení nelze ničím dokázat.
Chtěl jsem mu dokázat, že se mýlí.
Žáci v testech museli dokázat, jak je školy připravily na zkoušky.
2. (kdo, co dokáže INF; co)
(ve funkci slovesa nedokonavého)
mít schopnost, sílu něco udělat, být schopen syn. umět, dovést II:
Dokáže hodiny poutavě vyprávět.
Nedokázala mu to říct.
Dokázal uplavat tři kilometry.
Sami si o tom dokážeme udělat představu.
Život dokáže být krutý.
3. (kdo, co dokáže co)
úsilím, prací ap. dosáhnout:
Chci v životě něco dokázat.
Vlídná slova učitelů dokážou divy.
Sama nic nedokázala, tak ať mlčí.
Nikdo nám nevěřil, ale my to dokázali.
◊ (dokázat) vymámit z jalové krávy tele
být velmi výmluvný, přesvědčivý, neodbytný a získat tak od druhého i to, co je velmi obtížně dosažitelné
◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat jedna a jedna ◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat, že jedna a jedna jsou dvě ◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat, kolik je jedna a jedna
dobře se orientovat, zorientovat v dění kolem sebe a rozumět, porozumět i nevyřčeným nebo utajovaným okolnostem, příčinám ap. tohoto dění
nedokonavé k 1 → dokazovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)