dokazovat
[dokazovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
(kdo, co dokazuje co {komu}), (kdo, co dokazuje, že… {komu}; jak… {komu})
podávat důkaz, svědectví ap. a ukazovat tak pravdivost nějaké skutečnosti:
Dokumenty dokazují jejich nevinu.
Nemusí si nic dokazovat.
Svá tvrzení dokazuje čísly.
Má potřebu někomu neustále dokazovat, jak je pořád mladý.
Mladí hráči dokazují, že jsou schopni konkurovat zkušenějším.
dokonavé → dokázat 1
podstatné jméno → i dokazování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dokazovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
(kdo, co dokazuje co {komu}), (kdo, co dokazuje, že… {komu}; jak… {komu})
podávat důkaz, svědectví ap. a ukazovat tak pravdivost nějaké skutečnosti:
Dokumenty dokazují jejich nevinu.
Nemusí si nic dokazovat.
Svá tvrzení dokazuje čísly.
Má potřebu někomu neustále dokazovat, jak je pořád mladý.
Mladí hráči dokazují, že jsou schopni konkurovat zkušenějším.
dokonavé → dokázat 1
podstatné jméno → i dokazování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)