dovést II
[doveːst]
(3. j. dovede, rozk. doveď, čin. dovedl)
sloveso dokonavé
(kdo, co dovede INF; co)
(ve funkci slovesa nedokonavého)
mít schopnost, sílu něco udělat, být schopen syn. dokázat 2, umět:
Dovede zacházet se zbraněmi.
Dovedla být razantní.
Počasí dovede být nepříjemné.
Když mužstvu teče do bot, hráči dovedou zabrat.
Nedovedu pochopit, proč to udělal.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doveːst]
(3. j. dovede, rozk. doveď, čin. dovedl)
sloveso dokonavé
(kdo, co dovede INF; co)
(ve funkci slovesa nedokonavého)
mít schopnost, sílu něco udělat, být schopen syn. dokázat 2, umět:
Dovede zacházet se zbraněmi.
Dovedla být razantní.
Počasí dovede být nepříjemné.
Když mužstvu teče do bot, hráči dovedou zabrat.
Nedovedu pochopit, proč to udělal.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)