dobrotivě
[dobroťɪvje]
(2. st. -věji)
příslovce
knižní
charakteristicky pro dobrotivé, vlídné, laskavé jednání, chování syn. dobrosrdečně, dobromyslně:
Dobrotivě se zasmál a v jeho pohledu byla vlídnost.
Stal se králem a dlouhá léta dobrotivě panoval.
Zachoval se dobrotivěji a laskavěji než jeho předchůdce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobroťɪvje]
(2. st. -věji)
příslovce
knižní
charakteristicky pro dobrotivé, vlídné, laskavé jednání, chování syn. dobrosrdečně, dobromyslně:
Dobrotivě se zasmál a v jeho pohledu byla vlídnost.
Stal se králem a dlouhá léta dobrotivě panoval.
Zachoval se dobrotivěji a laskavěji než jeho předchůdce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)