dobrotivost
[dobroťɪvost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
knižní
vlastnost toho, kdo je dobrotivý, vlídný, laskavý • takové jednání, chování:
zneužívat dobrotivosti lidí
Ve své dobrotivosti a důvěřivosti se často nechá obelhat.
Proslul neobyčejnou dobrotivostí a dary dával potřebným vždy anonymně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobroťɪvost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
knižní
vlastnost toho, kdo je dobrotivý, vlídný, laskavý • takové jednání, chování:
zneužívat dobrotivosti lidí
Ve své dobrotivosti a důvěřivosti se často nechá obelhat.
Proslul neobyčejnou dobrotivostí a dary dával potřebným vždy anonymně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)