diplomat
[dɪplomat]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨fr.~řec.⟩
1.
státní úředník pověřený zastupováním státu v mezinárodních stycích:
vysoce postavený diplomat
sbor zahraničních diplomatů
Do čela resortu nastoupí zkušený diplomat.
Schůze proběhla za účasti diplomatů všech členských zemí EU.
2.
prozíravý, obratný člověk schopný v komunikaci a vyjednávání s lidmi, taktik:
Byl to rozený diplomat, nikdy se bezhlavě nehádal, snažil se argumentovat.
Ve vztahu dokážu být větší diplomat než můj manžel.
► diplomatka I
[dɪplomatka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Jako bývalá diplomatka hovoří několika cizími jazyky.
Zkušená diplomatka posledních pět let působila v unijní zahraniční službě.
2.
Neumím jednat oklikou, jsem nemožná diplomatka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪplomat]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨fr.~řec.⟩
1.
státní úředník pověřený zastupováním státu v mezinárodních stycích:
vysoce postavený diplomat
sbor zahraničních diplomatů
Do čela resortu nastoupí zkušený diplomat.
Schůze proběhla za účasti diplomatů všech členských zemí EU.
2.
prozíravý, obratný člověk schopný v komunikaci a vyjednávání s lidmi, taktik:
Byl to rozený diplomat, nikdy se bezhlavě nehádal, snažil se argumentovat.
Ve vztahu dokážu být větší diplomat než můj manžel.
► diplomatka I
[dɪplomatka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Jako bývalá diplomatka hovoří několika cizími jazyky.
Zkušená diplomatka posledních pět let působila v unijní zahraniční službě.
2.
Neumím jednat oklikou, jsem nemožná diplomatka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)