diplomacie
[dɪplomacɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.~řec.⟩
1.
zahraničněpolitická činnost státních činitelů usilujících o dosažení cílů prostřednictvím rozhovorů a jednání, zahraniční politika • tito činitelé jako celek zastupující stát v mezinárodních stycích, diplomatické kruhy:
světová / evropská diplomacie
bilaterální / multilaterální diplomacie
parlamentní / vojenská / ekonomická diplomacie
schůzka šéfů diplomacií EU resortů zahraničí, ministrů zahraničních věcí
O zrušení víz do USA usilovala česká diplomacie dlouhá léta.
□ kyvadlová diplomacie
diplomacie, kdy diplomat třetí země pomáhá zprostředkovat jednání mezi představiteli států, mezi nimiž vypukl konflikt
2.
vědní obor zabývající se dějinami a teorií mezistátních vztahů a styků, podobami diplomatické praxe:
přednášet / vyučovat diplomacii
hlásit se na diplomacii
studovat diplomacii
3.
povolání, činnost diplomata 1 (státního úředníka):
Rád by jednou pracoval v diplomacii.
Bylo mu nabídnuto místo v diplomacii.
Diplomacie je pro ni zajímavé zaměstnání.
4.
společenská obratnost v jednání s lidmi, schopnost, umění vyjednávat, udržovat dobré vztahy:
Zkusil jsem uplatnit diplomacii, ale nepomohlo to.
Měl by se vyvarovat ironie a naučit se diplomacii.
Setkání s jejím otcem pro mě bylo zkouškou z diplomacie a trpělivosti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪplomacɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.~řec.⟩
1.
zahraničněpolitická činnost státních činitelů usilujících o dosažení cílů prostřednictvím rozhovorů a jednání, zahraniční politika • tito činitelé jako celek zastupující stát v mezinárodních stycích, diplomatické kruhy:
světová / evropská diplomacie
bilaterální / multilaterální diplomacie
parlamentní / vojenská / ekonomická diplomacie
schůzka šéfů diplomacií EU resortů zahraničí, ministrů zahraničních věcí
O zrušení víz do USA usilovala česká diplomacie dlouhá léta.
□ kyvadlová diplomacie
diplomacie, kdy diplomat třetí země pomáhá zprostředkovat jednání mezi představiteli států, mezi nimiž vypukl konflikt
2.
vědní obor zabývající se dějinami a teorií mezistátních vztahů a styků, podobami diplomatické praxe:
přednášet / vyučovat diplomacii
hlásit se na diplomacii
studovat diplomacii
3.
povolání, činnost diplomata 1 (státního úředníka):
Rád by jednou pracoval v diplomacii.
Bylo mu nabídnuto místo v diplomacii.
Diplomacie je pro ni zajímavé zaměstnání.
4.
společenská obratnost v jednání s lidmi, schopnost, umění vyjednávat, udržovat dobré vztahy:
Zkusil jsem uplatnit diplomacii, ale nepomohlo to.
Měl by se vyvarovat ironie a naučit se diplomacii.
Setkání s jejím otcem pro mě bylo zkouškou z diplomacie a trpělivosti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)