chalupář
[xalupaːř̥], 2. j. [xalupaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
majitel chalupy 2 (rekreačního stavení) • kdo se o chalupu stará, udržuje ji:
Vedle starousedlíků je tu i spousta chalupářů.
V obci je trvale přihlášeno jedenáct obyvatel, další jsou chalupáři.
Tyto domky rozhodně nebudou sloužit pro víkendové chalupáře, ale výhradně pro trvalé bydlení.
Přes týden je vedoucím lékařem, o víkendu se ale proměňuje v nadšeného chalupáře.
► chalupářka
[xalupaːř̥ka], 2. mn. [xalupaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Díky místní chalupářce vznikl v obci divadelní soubor.
Některé z žen jsou místní, jiné chalupářky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xalupaːř̥], 2. j. [xalupaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
majitel chalupy 2 (rekreačního stavení) • kdo se o chalupu stará, udržuje ji:
Vedle starousedlíků je tu i spousta chalupářů.
V obci je trvale přihlášeno jedenáct obyvatel, další jsou chalupáři.
Tyto domky rozhodně nebudou sloužit pro víkendové chalupáře, ale výhradně pro trvalé bydlení.
Přes týden je vedoucím lékařem, o víkendu se ale proměňuje v nadšeného chalupáře.
► chalupářka
[xalupaːř̥ka], 2. mn. [xalupaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Díky místní chalupářce vznikl v obci divadelní soubor.
Některé z žen jsou místní, jiné chalupářky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)