chalupařit
[xalupařɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, podst. jm. -ření)
sloveso nedokonavé
(kdo chalupaří {kde; kdy})
trávit volný čas na chalupě 2 (rekreačním stavení) • starat se o chalupu:
Na Šumavu jezdí chalupařit už přes třicet let.
V létě chalupařím, cestuji, jezdím na kole.
S manželem jsme celý život rádi chalupařili.
podst. jm. V regionu plném rybníků a lesů je chalupaření stále oblíbeným koníčkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xalupařɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, podst. jm. -ření)
sloveso nedokonavé
(kdo chalupaří {kde; kdy})
trávit volný čas na chalupě 2 (rekreačním stavení) • starat se o chalupu:
Na Šumavu jezdí chalupařit už přes třicet let.
V létě chalupařím, cestuji, jezdím na kole.
S manželem jsme celý život rádi chalupařili.
podst. jm. V regionu plném rybníků a lesů je chalupaření stále oblíbeným koníčkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)