bělidlo
[bjelɪdlo]
(2. j. -dla, 6. j. -dle, -dlu, 2. mn. -del)
podstatné jméno rodu středního
1.
bělicí přípravek, prostředek:
bělidlo na dřevo
používat bělidlo na zuby
Prací prášek obsahuje bělidlo.
Citronová šťáva je nejlepším přírodním bělidlem.
2.
podnik nebo jeho část, kde se bělí příze nebo textil • místo určené k bělení prádla:
přádelna lnu s bělidlem
kropit prádlo na bělidle
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bjelɪdlo]
(2. j. -dla, 6. j. -dle, -dlu, 2. mn. -del)
podstatné jméno rodu středního
1.
bělicí přípravek, prostředek:
bělidlo na dřevo
používat bělidlo na zuby
Prací prášek obsahuje bělidlo.
Citronová šťáva je nejlepším přírodním bělidlem.
2.
podnik nebo jeho část, kde se bělí příze nebo textil • místo určené k bělení prádla:
přádelna lnu s bělidlem
kropit prádlo na bělidle
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)