bořič
[bořɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo usiluje o zboření, překonání nějakého jevu syn. bořitel, bourač 2:
Umělec platil za bořiče konvencí.
► bořička
[bořɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
bořička vědeckých mýtů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bořɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo usiluje o zboření, překonání nějakého jevu syn. bořitel, bourač 2:
Umělec platil za bořiče konvencí.
► bořička
[bořɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
bořička vědeckých mýtů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)