bořitel
[bořɪtel]
(2. j. -le, 3., 6. j. -li, -lovi, 1. mn. -lé)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo usiluje o zboření, překonání nějakého jevu syn. bořič, bourač 2:
bořitel mýtů a legend
bořitel konvencí
bořitel tradice v malířství
► bořitelka
[bořɪtelka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
bořitelka tradic
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bořɪtel]
(2. j. -le, 3., 6. j. -li, -lovi, 1. mn. -lé)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo usiluje o zboření, překonání nějakého jevu syn. bořič, bourač 2:
bořitel mýtů a legend
bořitel konvencí
bořitel tradice v malířství
► bořitelka
[bořɪtelka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
bořitelka tradic
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)