čtenář
[čtenaːř̥], 2. j. [čtenaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři, příd. jm. přivl. čtenářův)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo čte text, literární dílo • kdo se rád věnuje čtení:
čtenáři detektivek / poezie
týdeník pro náročné čtenáře
O román je mezi čtenáři velký zájem.
Knížka je určena začínajícím čtenářům.
2.
kdo využívá služby knihovny, uživatel knihovny:
registrovaní čtenáři
oddělení pro dětské / dospělé čtenáře
Knihovna vyhlásila amnestii pro zapomnětlivé čtenáře.
► čtenářka
[čtenaːř̥ka], 2. mn. [čtenaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
čtenářky časopisu
Dcera je velká čtenářka.
2.
Zaregistrovala jsem se jako čtenářka v městské knihovně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtenaːř̥], 2. j. [čtenaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři, příd. jm. přivl. čtenářův)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo čte text, literární dílo • kdo se rád věnuje čtení:
čtenáři detektivek / poezie
týdeník pro náročné čtenáře
O román je mezi čtenáři velký zájem.
Knížka je určena začínajícím čtenářům.
2.
kdo využívá služby knihovny, uživatel knihovny:
registrovaní čtenáři
oddělení pro dětské / dospělé čtenáře
Knihovna vyhlásila amnestii pro zapomnětlivé čtenáře.
► čtenářka
[čtenaːř̥ka], 2. mn. [čtenaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
čtenářky časopisu
Dcera je velká čtenářka.
2.
Zaregistrovala jsem se jako čtenářka v městské knihovně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)