číst
[čiːst]
(3. j. čte, rozk. čti, čin. četl, trp. čten, podst. jm. čtení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo čte co; komu; z čeho; o čem, o kom; že…; ~)
zrakem vnímat, co je zaznamenáno písmeny, a chápat smysl, popř. to nahlas říkat:
číst román / dokument / článek / e-mail
číst knihu v originále
číst Braillovo písmo hmatem vnímat znaky pro nevidomé
umět číst a psát
Četl o tom v novinách.
Po večerech si ráda čte.
Maminka četla dětem pohádku.
Někde četla, že plíseň vyvolává vážné choroby.
Současná česká literatura stojí za to, aby byla čtena.
podst. jm. Přál bych si mít víc času na čtení.
příd. jm. Má problémy porozumět čtenému textu.
2. (kdo čte co; co {v čem; z čeho}; co komu {v čem; z čeho})
rozpoznávat z vnějších projevů člověka jeho postoje, pocity ap.:
číst gesta a mimiku
Vše mu četla v očích.
V její tváři četl nesouhlas.
Policista by měl umět číst řeč těla.
Z jeho pohledu se dalo číst, že mu to vadí.
□ číst ze rtů
vnímat řeč sledováním pohybů úst
syn. odezírat
3. (kdo čte co; co jak)
nějakým způsobem vnímat, interpretovat:
číst noty / z not
číst mapu / v mapách orientovat se podle ní, nich
Jeho výrok lze číst různými způsoby.
Hráč musí umět číst hru soupeře.
Někteří lidé čtou bibli jako vědecký spis o dějinách naší planety.
podst. jm. Díky dobrému čtení situace se dokážete vyhnout řadě krizových chvil.
4. (kdo čte co; z čeho; komu {co; z čeho})
hádat podle určitých znaků životní osudy, budoucnost, věštit:
umět číst budoucnost
Astrologové čtou osud z hvězd.
Čte lidem z čajových lístků.
Dvakrát si nechala číst z ruky a obě předpovědi se vyplnily.
podst. jm. čtení z karet
5. (co čte co)
(o zařízení)
snímat, přenášet a zpracovávat data:
Snímač čte čárové kódy.
Mechanika čte data z disku.
Videozáznam si přehrajete v jakémkoliv programu, který umí číst formát mp4.
podst. jm. zařízení na čtení platebních karet
◊ číst mezi řádky
domýšlet si, chápat něco jen z náznaků a z kontextu:
Většina věcí nešla říct přímo, spoléhal jsem se na to, že divák uměl číst mezi řádky.
Personalisté jsou zvyklí číst v profesních životopisech mezi řádky.
◊ číst někomu myšlenky
rozpoznat, uhodnout, co si někdo myslí:
Mám pocit, že mi čtete myšlenky! Tohle přesně si myslím.
Omlouvám se, ale číst myšlenky opravdu neumím.
◊ číst v něčem jak(o) v (otevřené) knize
snadno a úplně něčemu rozumět, chápat něco:
V mém obličeji se dalo číst jako v otevřené knize.
Ve stopách zanechaných v čerstvém sněhu mohla policie číst jako v knize.
◊ číst v někom jak(o) v (otevřené) knize
snadno a úplně někomu rozumět a poznat, co si myslí nebo chce udělat:
Dokáže číst v lidech jako v otevřené knize.
Dítě, ve kterém jsme četli jako v knize, se najednou před námi začíná uzavírat.
► čítat II
[čiːtat]
(3. j. čítá, čin. čítal)
sloveso nedokonavé
opakovací
Se zálibou čítal krvavé romány.
Cestou v tramvaji si čítám knížky.
► čítávat
[čiːtaːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Každý den si čítávala úryvky z bible.
Vzpomínám si, že jsme o tom čítávali ve škole.
podstatné jméno → i čtení
přídavné jméno → i čtený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čiːst]
(3. j. čte, rozk. čti, čin. četl, trp. čten, podst. jm. čtení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo čte co; komu; z čeho; o čem, o kom; že…; ~)
zrakem vnímat, co je zaznamenáno písmeny, a chápat smysl, popř. to nahlas říkat:
číst román / dokument / článek / e-mail
číst knihu v originále
číst Braillovo písmo hmatem vnímat znaky pro nevidomé
umět číst a psát
Četl o tom v novinách.
Po večerech si ráda čte.
Maminka četla dětem pohádku.
Někde četla, že plíseň vyvolává vážné choroby.
Současná česká literatura stojí za to, aby byla čtena.
podst. jm. Přál bych si mít víc času na čtení.
příd. jm. Má problémy porozumět čtenému textu.
2. (kdo čte co; co {v čem; z čeho}; co komu {v čem; z čeho})
rozpoznávat z vnějších projevů člověka jeho postoje, pocity ap.:
číst gesta a mimiku
Vše mu četla v očích.
V její tváři četl nesouhlas.
Policista by měl umět číst řeč těla.
Z jeho pohledu se dalo číst, že mu to vadí.
□ číst ze rtů
vnímat řeč sledováním pohybů úst
syn. odezírat
3. (kdo čte co; co jak)
nějakým způsobem vnímat, interpretovat:
číst noty / z not
číst mapu / v mapách orientovat se podle ní, nich
Jeho výrok lze číst různými způsoby.
Hráč musí umět číst hru soupeře.
Někteří lidé čtou bibli jako vědecký spis o dějinách naší planety.
podst. jm. Díky dobrému čtení situace se dokážete vyhnout řadě krizových chvil.
4. (kdo čte co; z čeho; komu {co; z čeho})
hádat podle určitých znaků životní osudy, budoucnost, věštit:
umět číst budoucnost
Astrologové čtou osud z hvězd.
Čte lidem z čajových lístků.
Dvakrát si nechala číst z ruky a obě předpovědi se vyplnily.
podst. jm. čtení z karet
5. (co čte co)
(o zařízení)
snímat, přenášet a zpracovávat data:
Snímač čte čárové kódy.
Mechanika čte data z disku.
Videozáznam si přehrajete v jakémkoliv programu, který umí číst formát mp4.
podst. jm. zařízení na čtení platebních karet
◊ číst mezi řádky
domýšlet si, chápat něco jen z náznaků a z kontextu:
Většina věcí nešla říct přímo, spoléhal jsem se na to, že divák uměl číst mezi řádky.
Personalisté jsou zvyklí číst v profesních životopisech mezi řádky.
◊ číst někomu myšlenky
rozpoznat, uhodnout, co si někdo myslí:
Mám pocit, že mi čtete myšlenky! Tohle přesně si myslím.
Omlouvám se, ale číst myšlenky opravdu neumím.
◊ číst v něčem jak(o) v (otevřené) knize
snadno a úplně něčemu rozumět, chápat něco:
V mém obličeji se dalo číst jako v otevřené knize.
Ve stopách zanechaných v čerstvém sněhu mohla policie číst jako v knize.
◊ číst v někom jak(o) v (otevřené) knize
snadno a úplně někomu rozumět a poznat, co si myslí nebo chce udělat:
Dokáže číst v lidech jako v otevřené knize.
Dítě, ve kterém jsme četli jako v knize, se najednou před námi začíná uzavírat.
► čítat II
[čiːtat]
(3. j. čítá, čin. čítal)
sloveso nedokonavé
opakovací
Se zálibou čítal krvavé romány.
Cestou v tramvaji si čítám knížky.
► čítávat
[čiːtaːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Každý den si čítávala úryvky z bible.
Vzpomínám si, že jsme o tom čítávali ve škole.
Poznámka V příčestí činném se ve tvarech zakončených samohláskou velmi zřídka vyskytují i jednoslabičné tvary čtla, čtlo, čtli, čtly.
podstatné jméno → i čtení
přídavné jméno → i čtený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)