čtečka
[čtečka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
elektronické zařízení snímající a zpracovávající digitální data, čtecí zařízení:
čtečka paměťových karet
přiložit čip ke čtečce
Zákazník si může cenu zkontrolovat na čtečce čárových kódů umístěné v prodejně.
2.
elektronické zařízení snímající text, převádějící ho do digitální a poté do zvukové podoby, čtecí zařízení:
Hlasové čtečky převádějí text na zvukový výstup.
Elektronická tužka slouží jako čtečka k aktivaci zvukových pasáží v knize.
3.
elektronické zařízení určené ke čtení textu v elektronické podobě, čtecí zařízení syn. e-book 2:
čtečka elektronických knih
číst na čtečce
Stáhnul si do čtečky předplacený časopis.
4.
pomocné zařízení u (televizní) kamery umožňující zobrazení zvětšeného textu, čtecí zařízení:
Podle scénáře měla po reklamě říct jednu repliku na kameru se čtečkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtečka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
elektronické zařízení snímající a zpracovávající digitální data, čtecí zařízení:
čtečka paměťových karet
přiložit čip ke čtečce
Zákazník si může cenu zkontrolovat na čtečce čárových kódů umístěné v prodejně.
2.
elektronické zařízení snímající text, převádějící ho do digitální a poté do zvukové podoby, čtecí zařízení:
Hlasové čtečky převádějí text na zvukový výstup.
Elektronická tužka slouží jako čtečka k aktivaci zvukových pasáží v knize.
3.
elektronické zařízení určené ke čtení textu v elektronické podobě, čtecí zařízení syn. e-book 2:
čtečka elektronických knih
číst na čtečce
Stáhnul si do čtečky předplacený časopis.
4.
pomocné zařízení u (televizní) kamery umožňující zobrazení zvětšeného textu, čtecí zařízení:
Podle scénáře měla po reklamě říct jednu repliku na kameru se čtečkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)