člobrda
[člobrda]
(2. j. -dy, 3., 6. j. -dovi, 1. mn. -dové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální vyšší
kolokviální
[človrda]
(2. j. -dy, 3., 6. j. -dovi, 1. mn. -dové)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
člověk syn. človíček 1:
Ahoj člobrdové!
Podle hlasu v telefonu poznáš, jaký má ten človrda na druhém konci náladu.
2.
nedospělá osoba, (zprav. malé) dítě syn. človíček 2:
Od první chvíle, kdy se dozvíme, že do rodiny přibude malý člobrda, stává se mrňousek přirozeně středobodem našeho soukromého vesmíru.
Prostředí, v němž človrda vyrůstá, ho formuje největší měrou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[člobrda]
(2. j. -dy, 3., 6. j. -dovi, 1. mn. -dové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní človrda Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
[človrda]
(2. j. -dy, 3., 6. j. -dovi, 1. mn. -dové)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
člověk syn. človíček 1:
Ahoj člobrdové!
Podle hlasu v telefonu poznáš, jaký má ten človrda na druhém konci náladu.
2.
nedospělá osoba, (zprav. malé) dítě syn. človíček 2:
Od první chvíle, kdy se dozvíme, že do rodiny přibude malý člobrda, stává se mrňousek přirozeně středobodem našeho soukromého vesmíru.
Prostředí, v němž človrda vyrůstá, ho formuje největší měrou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)