človíček
[človiːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
1.
člověk 1 (lidský jedinec):
drobný človíček s mírumilovným obličejem
Snad skoro v každém človíčku je kus bohémství.
Když mi mamka koupila telefon, byla jsem ten nejšťastnější človíček na celé planetě.
Postůj tu, človíčku, třeba jen chviličku a rozhlédni se kolem.
2.
nedospělá osoba, (zprav. malé) dítě:
nově narozený človíček
Ucítila jsem obrovskou zodpovědnost za bezbranného človíčka.
3. hanlivé
člověk, lidský jedinec nepožívající ve společnosti příliš velké úcty:
Zděsilo mě, že se ten bezvýznamný človíček opováží takové nestoudnosti.
Vždycky vzbuzoval dojem zakomplexovaného človíčka.
Jsou to jen nepatrní človíčci, ustrašená individua.
◊ malý český človíček expresivní
obyčejný, řadový příslušník českého národa bez širšího rozhledu, často opatrnický a prospěchářský:
Malý český človíček se přece jen cítí dobře, pokud může něco pořádně zkritizovat.
◊ nikde (není / nebylo) (vidět) (ani) človíčka expresivní
vůbec nikdo tu není, nebyl, vůbec nikoho není, nebylo vidět:
Všude je pusto a ticho, nikde človíčka.
Celý areál byl opuštěný, nikde ani človíčka.
Když jsme přijeli, nikde nebylo vidět ani človíčka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[človiːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
1.
člověk 1 (lidský jedinec):
drobný človíček s mírumilovným obličejem
Snad skoro v každém človíčku je kus bohémství.
Když mi mamka koupila telefon, byla jsem ten nejšťastnější človíček na celé planetě.
Postůj tu, človíčku, třeba jen chviličku a rozhlédni se kolem.
2.
nedospělá osoba, (zprav. malé) dítě:
nově narozený človíček
Ucítila jsem obrovskou zodpovědnost za bezbranného človíčka.
3. hanlivé
člověk, lidský jedinec nepožívající ve společnosti příliš velké úcty:
Zděsilo mě, že se ten bezvýznamný človíček opováží takové nestoudnosti.
Vždycky vzbuzoval dojem zakomplexovaného človíčka.
Jsou to jen nepatrní človíčci, ustrašená individua.
◊ malý český človíček expresivní
obyčejný, řadový příslušník českého národa bez širšího rozhledu, často opatrnický a prospěchářský:
Malý český človíček se přece jen cítí dobře, pokud může něco pořádně zkritizovat.
◊ nikde (není / nebylo) (vidět) (ani) človíčka expresivní
vůbec nikdo tu není, nebyl, vůbec nikoho není, nebylo vidět:
Všude je pusto a ticho, nikde človíčka.
Celý areál byl opuštěný, nikde ani človíčka.
Když jsme přijeli, nikde nebylo vidět ani človíčka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)