čalounit
[čalo͡uňɪt]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ni, čin. -nil, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
(kdo čalouní co; co čím)
potahovat nábytek, dveře ap. tkaninou a pěnovou výplní:
čalounit židle
Sedátka jsou čalouněna potahovými látkami.
podst. jm. Kůže se výborně hodí na čalounění nábytku.
podstatné jméno → i čalounění
přídavné jméno → i čalouněný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čalo͡uňɪt]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ni, čin. -nil, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
(kdo čalouní co; co čím)
potahovat nábytek, dveře ap. tkaninou a pěnovou výplní:
čalounit židle
Sedátka jsou čalouněna potahovými látkami.
podst. jm. Kůže se výborně hodí na čalounění nábytku.
podstatné jméno → i čalounění
přídavné jméno → i čalouněný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)