střela
[stř̥ela]
(2. j. -ly)
podstatné jméno rodu ženského
1.
část náboje letící po výstřelu k cíli • předmět vymrštěný střelnou zbraní:
olověná střela
střela z pistole / pušky
Zasáhla ji zbloudilá střela.
Veterinář zkrotil býka uspávací střelou.
Před střelou z kuše si ani šlechtic v brnění nemohl být jistý svým životem.
2.
zbraň nesoucí bojovou hlavici s výbušnou, chemickou aj. náloží, pohybující se k cíli vzduchem a poháněná proudem hořícího plynu syn. raketa II/2:
protitanková / protiletadlová střela
obrana proti raketovým střelám
odpálit jaderné střely
Nepřátelská střela zasáhla zásoby munice.
Na sídlo policie dopadlo několik minometných střel.
□ balistická střela vojenství
raketa s výbušnou látkou, pohybující se k cíli alespoň v části své dráhy po balistické křivce
syn. balistická raketa
□ řízená střela vojenství
raketa s výbušnou látkou, ovládaná k cíli automaticky nebo pomocí obsluhy
syn. řízená raketa
□ střela dlouhého doletu vojenství
balistická raketa s doletem delším než 5500 km
syn. raketa dlouhého doletu
□ střela krátkého doletu vojenství
balistická raketa s doletem do 1000 km
syn. raketa krátkého doletu
□ střela středního doletu vojenství
balistická raketa s doletem 1000 až 5500 km
syn. raketa středního doletu
3.
(prudké) poslání míče, kotouče na branku, na koš • takto poslaný míč, kotouč:
přesná / prudká střela
střela na branku / do branky
blokovat střelu soupeře
První čtvrtina nabídla basketbal plný nepřesných střel.
Útočníkova střela skončila pod břevnem.
◊ neřízená střela
nepředvídatelná, nevypočitatelná osoba, situace, okolnost ap.
◊ [vyrazit / letět / vyletět ap.] jak(o) střela
vyběhnout, běžet velmi prudce, rychle
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[stř̥ela]
(2. j. -ly)
podstatné jméno rodu ženského
1.
část náboje letící po výstřelu k cíli • předmět vymrštěný střelnou zbraní:
olověná střela
střela z pistole / pušky
Zasáhla ji zbloudilá střela.
Veterinář zkrotil býka uspávací střelou.
Před střelou z kuše si ani šlechtic v brnění nemohl být jistý svým životem.
2.
zbraň nesoucí bojovou hlavici s výbušnou, chemickou aj. náloží, pohybující se k cíli vzduchem a poháněná proudem hořícího plynu syn. raketa II/2:
protitanková / protiletadlová střela
obrana proti raketovým střelám
odpálit jaderné střely
Nepřátelská střela zasáhla zásoby munice.
Na sídlo policie dopadlo několik minometných střel.
□ balistická střela vojenství
raketa s výbušnou látkou, pohybující se k cíli alespoň v části své dráhy po balistické křivce
syn. balistická raketa
□ řízená střela vojenství
raketa s výbušnou látkou, ovládaná k cíli automaticky nebo pomocí obsluhy
syn. řízená raketa
□ střela dlouhého doletu vojenství
balistická raketa s doletem delším než 5500 km
syn. raketa dlouhého doletu
□ střela krátkého doletu vojenství
balistická raketa s doletem do 1000 km
syn. raketa krátkého doletu
□ střela středního doletu vojenství
balistická raketa s doletem 1000 až 5500 km
syn. raketa středního doletu
3.
(prudké) poslání míče, kotouče na branku, na koš • takto poslaný míč, kotouč:
přesná / prudká střela
střela na branku / do branky
blokovat střelu soupeře
První čtvrtina nabídla basketbal plný nepřesných střel.
Útočníkova střela skončila pod břevnem.
◊ neřízená střela
nepředvídatelná, nevypočitatelná osoba, situace, okolnost ap.
◊ [vyrazit / letět / vyletět ap.] jak(o) střela
vyběhnout, běžet velmi prudce, rychle
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)