hyjé
[hɪjeː]
citoslovce
zřídka hyje
[hɪje]
citoslovce
pobídka koni, tažnému zvířeti ap. k pohybu nebo ke zrychlení:
„Hyjé, běžte!“ hulákal, klepal řetězy a pobízel tvory k ohradě.
„Hyjé, nespěte, hrome!“ okřikoval co chvíli koně.
ve funkci podstatného jména:
Přemlouvání ani stále důraznější hyjé s pobídkami do slabin nezabralo.
Sedláci bafali z dýmek a pobízeli zvířata líným „hyje“.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hɪjeː]
citoslovce
zřídka hyje
[hɪje]
citoslovce
pobídka koni, tažnému zvířeti ap. k pohybu nebo ke zrychlení:
„Hyjé, běžte!“ hulákal, klepal řetězy a pobízel tvory k ohradě.
„Hyjé, nespěte, hrome!“ okřikoval co chvíli koně.
ve funkci podstatného jména:
Přemlouvání ani stále důraznější hyjé s pobídkami do slabin nezabralo.
Sedláci bafali z dýmek a pobízeli zvířata líným „hyje“.
Poznámka Podoby s i, uváděné ve starších zdrojích, jsou podle Internetové jazykové příručky v pořádku, ale dnes se neužívají.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)