hýkat
[hiːkat]
(3. j. hýká, rozk. hýkej, čin. hýkal, podst. jm. hýkání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo hýká)
(o oslech a některých dalších zvířatech)
vydávat táhlé zvuky znějící jako í-á nebo hý:
V ohradě cválají koně, posedávají krávy, střídavě hýkají osli i lamy.
Pokud mají tučňáci hlad, hýkají a jsou netrpěliví.
Mula zuřivě hýkala a točila se v kruhu.
Lachtan se plížil kolem bazénu a s vidinou další kořisti lačně hýkal.
podst. jm. Schoval se do hejna hus, ale ty ho svým hýkáním prozradily.
2. expresivní (kdo hýká {čím})
smát se nebo projevovat nadšení, radost ap. hlasitými zvuky připomínajícími hýkání 1:
hýkat smíchy
hýkat jako osel
Vojáci rozjařeně hýkali.
přen. Strana může hýkat nadšením nad představou poslaneckých křesel.
iron. Nadšený dav hýká blahem, jak se stát hezky stará o jejich bezpečí.
dokonavé k 1, 2 → hýknout
dokonavé k 1, 2 → zahýkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hiːkat]
(3. j. hýká, rozk. hýkej, čin. hýkal, podst. jm. hýkání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo hýká)
(o oslech a některých dalších zvířatech)
vydávat táhlé zvuky znějící jako í-á nebo hý:
V ohradě cválají koně, posedávají krávy, střídavě hýkají osli i lamy.
Pokud mají tučňáci hlad, hýkají a jsou netrpěliví.
Mula zuřivě hýkala a točila se v kruhu.
Lachtan se plížil kolem bazénu a s vidinou další kořisti lačně hýkal.
podst. jm. Schoval se do hejna hus, ale ty ho svým hýkáním prozradily.
2. expresivní (kdo hýká {čím})
smát se nebo projevovat nadšení, radost ap. hlasitými zvuky připomínajícími hýkání 1:
hýkat smíchy
hýkat jako osel
Vojáci rozjařeně hýkali.
přen. Strana může hýkat nadšením nad představou poslaneckých křesel.
iron. Nadšený dav hýká blahem, jak se stát hezky stará o jejich bezpečí.
dokonavé k 1, 2 → hýknout
dokonavé k 1, 2 → zahýkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)