frézování
[freːzovaːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
technika
(čeho)
třískové obrábění materiálu (kovu, dřeva ap.) frézou 1 (na frézce 2), sloužící k vytváření rovných nebo zakřivených ploch (drážek, závitů, zubů kol):
ruční frézování úhlovou bruskou
Pro frézování je způsobilá každá frézka s výkonem motoru nejméně 1000 W.
Jestliže má stroj otáčet obrobek pro frézování povrchu válce, pak stůl provádí kontinuální rotační pohyb.
Stroj byl osazen adaptérem pro speciální jednotku na frézování dlouhých závitů.
→ i frézovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[freːzovaːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
technika
(čeho)
třískové obrábění materiálu (kovu, dřeva ap.) frézou 1 (na frézce 2), sloužící k vytváření rovných nebo zakřivených ploch (drážek, závitů, zubů kol):
ruční frézování úhlovou bruskou
Pro frézování je způsobilá každá frézka s výkonem motoru nejméně 1000 W.
Jestliže má stroj otáčet obrobek pro frézování povrchu válce, pak stůl provádí kontinuální rotační pohyb.
Stroj byl osazen adaptérem pro speciální jednotku na frézování dlouhých závitů.
→ i frézovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)