frézovat
[freːzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
1. technika (kdo, co frézuje {co})
obrábět materiál (kov, dřevo ap.) frézou 1 (rotačním nástrojem) za účelem vytváření rovných nebo zakřivených ploch (drážek, závitů, zubů kol):
sekat nebo frézovat drážky do zdí
Stroj umí obrábět složitější součástky, vrtat i frézovat.
Muži měsíc soustružili a frézovali kolečka a páčky hodinového stroje.
Materiál je možné řezat, frézovat, brousit a lepit jako tvrdé dřevo.
2. (kdo, co frézuje co)
upravovat povrch silnice frézou 2 (strojem):
frézovat silnici / vozovku / komunikaci
V místě nehody cestáři frézují asfaltový povrch.
Stavbaři začali frézovat další úsek dálnice.
Speciální zařízení na autě používaném silničáři frézuje nerovnosti na vozovce.
podst. jm. Frézování starého povrchu vozovky je spojeno s odvážením odstraněného materiálu na skládky.
3. (kdo, co frézuje {co; odkud})
odklízet, odhrnovat sníh frézou 2 (strojem):
Budeme frézovat a sníh odvážet za obec.
Tramvaj frézovala z kolejí haldy sněhu.
Pomocí minitraktoru lze frézovat, odhrnovat a zametat sníh.
podst. jm. frézování sněhové vrstvy
4. zemědělství, lesnictví (co, kdo frézuje co)
drtit frézou 2 nebo jiným strojem na malé kousky:
Frézy zvládnou mulčovat i frézovat náletové dřeviny.
Kromě ořezů ochránci přírody také frézují staré pařezy.
Řepu zakrývají proti mrazu slámou, kterou frézuje drtič.
podstatné jméno → i frézování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[freːzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
1. technika (kdo, co frézuje {co})
obrábět materiál (kov, dřevo ap.) frézou 1 (rotačním nástrojem) za účelem vytváření rovných nebo zakřivených ploch (drážek, závitů, zubů kol):
sekat nebo frézovat drážky do zdí
Stroj umí obrábět složitější součástky, vrtat i frézovat.
Muži měsíc soustružili a frézovali kolečka a páčky hodinového stroje.
Materiál je možné řezat, frézovat, brousit a lepit jako tvrdé dřevo.
2. (kdo, co frézuje co)
upravovat povrch silnice frézou 2 (strojem):
frézovat silnici / vozovku / komunikaci
V místě nehody cestáři frézují asfaltový povrch.
Stavbaři začali frézovat další úsek dálnice.
Speciální zařízení na autě používaném silničáři frézuje nerovnosti na vozovce.
podst. jm. Frézování starého povrchu vozovky je spojeno s odvážením odstraněného materiálu na skládky.
3. (kdo, co frézuje {co; odkud})
odklízet, odhrnovat sníh frézou 2 (strojem):
Budeme frézovat a sníh odvážet za obec.
Tramvaj frézovala z kolejí haldy sněhu.
Pomocí minitraktoru lze frézovat, odhrnovat a zametat sníh.
podst. jm. frézování sněhové vrstvy
4. zemědělství, lesnictví (co, kdo frézuje co)
drtit frézou 2 nebo jiným strojem na malé kousky:
Frézy zvládnou mulčovat i frézovat náletové dřeviny.
Kromě ořezů ochránci přírody také frézují staré pařezy.
Řepu zakrývají proti mrazu slámou, kterou frézuje drtič.
podstatné jméno → i frézování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)