fréza
[freːza]
(2. j. -zy)
podstatné jméno rodu ženského
1.
rotační nástroj s několika břity určený k obrábění, k tvarování zejména ploch z kovů a jiných materiálů:
fréza s vyměnitelnými břitovými destičkami
Dřevo lze tvarovat pomocí stopkové frézy.
Čelní frézy se doporučují pro horizontální frézování.
Hrany materiálu můžeme obrousit smirkovým papírem nebo ruční frézou.
2.
stroj, zařízení určené k úpravě silnic, odklízení sněhu a dalším zemním pracím:
sněhová fréza
lesní frézy pro likvidaci dřevní hmoty
odstraňování vyjetých kolejí silniční frézou
Půdní fréza nakypří i velmi tvrdou půdu.
zdrobnělé → frézka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[freːza]
(2. j. -zy)
podstatné jméno rodu ženského
1.
rotační nástroj s několika břity určený k obrábění, k tvarování zejména ploch z kovů a jiných materiálů:
fréza s vyměnitelnými břitovými destičkami
Dřevo lze tvarovat pomocí stopkové frézy.
Čelní frézy se doporučují pro horizontální frézování.
Hrany materiálu můžeme obrousit smirkovým papírem nebo ruční frézou.
2.
stroj, zařízení určené k úpravě silnic, odklízení sněhu a dalším zemním pracím:
sněhová fréza
lesní frézy pro likvidaci dřevní hmoty
odstraňování vyjetých kolejí silniční frézou
Půdní fréza nakypří i velmi tvrdou půdu.
zdrobnělé → frézka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)