frézař
[freːzař̥], 2. j. [freːzaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
pracovník, dělník, který pracuje s frézou 1 nebo na frézce 2:
Byl zručný a vyučil se frézařem.
Řekl jsem frézařovi, že ventily budou potřeba o pár milimetrů zabrousit.
Zvyšuje se poptávka po řemeslnících, jako je frézař, svářeč nebo soustružník.
► frézařka
[freːzař̥ka], 2. mn. [freːzařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Vyučila se frézařkou.
Byla přijata v Chiraně jako pomocná dělnice a po zaučení pracovala jako frézařka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[freːzař̥], 2. j. [freːzaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
pracovník, dělník, který pracuje s frézou 1 nebo na frézce 2:
Byl zručný a vyučil se frézařem.
Řekl jsem frézařovi, že ventily budou potřeba o pár milimetrů zabrousit.
Zvyšuje se poptávka po řemeslnících, jako je frézař, svářeč nebo soustružník.
► frézařka
[freːzař̥ka], 2. mn. [freːzařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Vyučila se frézařkou.
Byla přijata v Chiraně jako pomocná dělnice a po zaučení pracovala jako frézařka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)