frajer
[frajer]
(2. j. -era, 3., 6. j. -erovi, -eru, 1. mn. -eři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨něm.⟩
kolokviální vyšší
1. někdy hanlivé
nápadně se oblékající, vyzývavě, sebevědomě a lehkovážně se chovající muž (často v oslovení):
namyšlený / namachrovaný frajer
drsný frajer na motorce
dělat ze sebe frajera
hrát si na frajera
Na první dojem působil jako frajer, ale uvnitř to byl velice křehký člověk.
Dej ty pracky pryč, frajere.
2.
dobře vypadající, atraktivní muž:
Táta od nás dostal bundu a je v ní frajer.
Kapitán Vrána byl vysoký a hezký chlap, frajer.
Kdyby se ostříhal, tak je docela frajer.
Teda tobě to sluší, ty jsi frajer!
3.
člověk, který v něčem nebo něčím vyniká, kdo má obdiv a uznání ostatních syn. borec 1:
Jsi frajer, že jsi to nevzdal!
Hasiči jsou fakt frajeři.
Každý, kdo dojel až do cíle, je pro mě frajer.
Kdo měl motorku, byl frajer.
4.
(zprav. mladý) muž v milostném vztahu k někomu jinému, přítel, milenec:
Našla si novýho frajera.
Rozešla se s frajerem.
S frajerem jsme se seznámili v jednom baru v Praze.
Její frajer je na vojně.
◊ libový / libovej frajer kolokviální
samolibý, lehkovážný muž s okázalým chováním, domýšlivý na svůj vzhled a styl (někdy jako nadávka)
◊ těžký / těžkej frajer kolokviální
1. sebevědomý muž s okázalým chováním a oblékáním, který se rád předvádí
2. člověk vynikajících, obdivuhodných vlastností, schopností
► frajerka
[frajerka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
zmalovaná frajerka
Dělaly jsme ze sebe velké frajerky a sledovaly, jestli se na nás koukají kluci.
2.
V kočárku sedí malá frajerka v šatičkách, zdobených střevíčcích a v ladícím kloboučku.
3.
Obdivuju její odhodlání, je to frajerka, a to se vším všudy.
Zvládla to, byla to opravdová frajerka.
4.
Obdivuju jeho frajerku, že to s ním vydrží.
► frajírek
[frajiːrek]
(2. j. -rka, 3., 6. j. -rkovi, -rku, 5. j. -rku, 1. mn. -rci, -rkové, 6. mn. -rcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
nagelovaný frajírek
namyšlený frajírek v kožené bundě
Je to obyčejný mladý frajírek z města.
Moc se předvádějí, chovají se jako frajírci.
◊ libový / libovej frajírek kolokviální
samolibý, lehkovážný muž s okázalým chováním, domýšlivý na svůj vzhled a styl (někdy jako nadávka)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[frajer]
(2. j. -era, 3., 6. j. -erovi, -eru, 1. mn. -eři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨něm.⟩
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. někdy hanlivé
nápadně se oblékající, vyzývavě, sebevědomě a lehkovážně se chovající muž (často v oslovení):
namyšlený / namachrovaný frajer
drsný frajer na motorce
dělat ze sebe frajera
hrát si na frajera
Na první dojem působil jako frajer, ale uvnitř to byl velice křehký člověk.
Dej ty pracky pryč, frajere.
2.
dobře vypadající, atraktivní muž:
Táta od nás dostal bundu a je v ní frajer.
Kapitán Vrána byl vysoký a hezký chlap, frajer.
Kdyby se ostříhal, tak je docela frajer.
Teda tobě to sluší, ty jsi frajer!
3.
člověk, který v něčem nebo něčím vyniká, kdo má obdiv a uznání ostatních syn. borec 1:
Jsi frajer, že jsi to nevzdal!
Hasiči jsou fakt frajeři.
Každý, kdo dojel až do cíle, je pro mě frajer.
Kdo měl motorku, byl frajer.
4.
(zprav. mladý) muž v milostném vztahu k někomu jinému, přítel, milenec:
Našla si novýho frajera.
Rozešla se s frajerem.
S frajerem jsme se seznámili v jednom baru v Praze.
Její frajer je na vojně.
◊ libový / libovej frajer kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
samolibý, lehkovážný muž s okázalým chováním, domýšlivý na svůj vzhled a styl (někdy jako nadávka)
◊ těžký / těžkej frajer kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. sebevědomý muž s okázalým chováním a oblékáním, který se rád předvádí
2. člověk vynikajících, obdivuhodných vlastností, schopností
► frajerka
[frajerka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
zmalovaná frajerka
Dělaly jsme ze sebe velké frajerky a sledovaly, jestli se na nás koukají kluci.
2.
V kočárku sedí malá frajerka v šatičkách, zdobených střevíčcích a v ladícím kloboučku.
3.
Obdivuju její odhodlání, je to frajerka, a to se vším všudy.
Zvládla to, byla to opravdová frajerka.
4.
Obdivuju jeho frajerku, že to s ním vydrží.
► frajírek
[frajiːrek]
(2. j. -rka, 3., 6. j. -rkovi, -rku, 5. j. -rku, 1. mn. -rci, -rkové, 6. mn. -rcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
nagelovaný frajírek
namyšlený frajírek v kožené bundě
Je to obyčejný mladý frajírek z města.
Moc se předvádějí, chovají se jako frajírci.
◊ libový / libovej frajírek kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
samolibý, lehkovážný muž s okázalým chováním, domýšlivý na svůj vzhled a styl (někdy jako nadávka)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)