borec
[borec]
(2. j. borce, 3., 6. j. borci, borcovi, 5. j. borče, 1. mn. borci)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rus.⟩
1. kolokviální vyšší
člověk, který v něčem nebo něčím vyniká:
V angličtině nejsem žádný borec.
Připadal si jako největší borec.
Zvládnul jsi to skvěle, jsi borec!
2. regionální, zejména Morava, Slezsko
muž, kluk:
Borec odvedle mi spravil pračku.
Vzala si fajn borce.
3. profesní mluva: sport
kdo se závodně věnuje sportu, sportovec, závodník:
trénovaný borec, profesionální borci
souboj borců v ringu
Vedení zápasu se ujali domácí borci.
Trenér byl s výkony borců spokojený.
Klasifikační jízdy pojede 80 zkušených borců.
► borka II
[borka]
(2. j. borky, 2. mn. borek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Eliška úžasně znakuje, je fakt borka.
2.
Chodí s borkou o dva roky starší.
3.
Nejsem žádná borka, jezdím jen rekreačně.
► borkyně
[borkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
borkyně v psaní na stroji
2.
Domácí borkyně skončily na druhém místě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[borec]
(2. j. borce, 3., 6. j. borci, borcovi, 5. j. borče, 1. mn. borci)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rus.⟩
1. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
člověk, který v něčem nebo něčím vyniká:
V angličtině nejsem žádný borec.
Připadal si jako největší borec.
Zvládnul jsi to skvěle, jsi borec!
2. regionální, zejména Morava, Slezsko
muž, kluk:
Borec odvedle mi spravil pračku.
Vzala si fajn borce.
3. profesní mluva: sport
kdo se závodně věnuje sportu, sportovec, závodník:
trénovaný borec, profesionální borci
souboj borců v ringu
Vedení zápasu se ujali domácí borci.
Trenér byl s výkony borců spokojený.
Klasifikační jízdy pojede 80 zkušených borců.
► borka II
[borka]
(2. j. borky, 2. mn. borek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Eliška úžasně znakuje, je fakt borka.
2.
Chodí s borkou o dva roky starší.
3.
Nejsem žádná borka, jezdím jen rekreačně.
► borkyně
[borkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
borkyně v psaní na stroji
2.
Domácí borkyně skončily na druhém místě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)