dudy
[dudɪ]
(2. mn. dud)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
1.
lidový dechový nástroj tvořený píšťalami a koženým zásobníkem vzduchu (měchem):
skotské / chodské dudy
Hraju na dudy už patnáct let.
Zpíváme na náměstí koledy za zvuků dud.
Učí se na dudy.
Z jeviště zazní také irské dudy.
2. kolokviální
velká ňadra:
Vždycky měla velký dudy, takže žádnou plastiku nepotřebovala.
◊ něco / to je (jak(o)) nebe a dudy
jsou to velmi, zcela rozdílné věci, jevy, činy ap., je mezi nimi veliký, zásadní rozdíl
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dudɪ]
(2. mn. dud)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
1.
lidový dechový nástroj tvořený píšťalami a koženým zásobníkem vzduchu (měchem):
skotské / chodské dudy
Hraju na dudy už patnáct let.
Zpíváme na náměstí koledy za zvuků dud.
Učí se na dudy.
Z jeviště zazní také irské dudy.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
velká ňadra:
Vždycky měla velký dudy, takže žádnou plastiku nepotřebovala.
◊ něco / to je (jak(o)) nebe a dudy
jsou to velmi, zcela rozdílné věci, jevy, činy ap., je mezi nimi veliký, zásadní rozdíl
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)