dudlík
[dudliːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
drobný předmět, jehož dutá gumová část se vkládá do úst kojence k dumlání a utišení:
miminko s dudlíkem v puse
Dítě spokojeně cumlalo dudlík.
Dcerka v noci dudlík vyplivne.
2.
gumový náustek na kojeneckou láhev sloužící k sání:
Večerní mléko ještě pije z láhve s dudlíkem.
Pracovníci útulku krmili štěnata z dětské lahve s dudlíkem.
► dudlíček
[dudliːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
dudlíček pro nedonošená miminka
Dala jsem malé dudlíček, aby neplakala.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dudliːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
drobný předmět, jehož dutá gumová část se vkládá do úst kojence k dumlání a utišení:
miminko s dudlíkem v puse
Dítě spokojeně cumlalo dudlík.
Dcerka v noci dudlík vyplivne.
2.
gumový náustek na kojeneckou láhev sloužící k sání:
Večerní mléko ještě pije z láhve s dudlíkem.
Pracovníci útulku krmili štěnata z dětské lahve s dudlíkem.
► dudlíček
[dudliːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
dudlíček pro nedonošená miminka
Dala jsem malé dudlíček, aby neplakala.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)