dočistit
[dočɪsťɪt]
(3. j., 3. mn. -istí, rozk. -isti, -isť, čin. -istil, trp. -ištěn, -istěn, podst. jm. -ištění, -istění)
sloveso dokonavé
1. (kdo dočistí co)
dokončit čištění 1 (zbavování nečistoty ap.):
Dočistil si zuby.
2. (kdo dočistí co {čím; jak}), (co dočistí co)
dodatečným čištěním nebo úpravou dosáhnout úplného vyčištění nebo žádoucí podoby:
dočistit skvrnu benzínem
Spáry mezi dlaždicemi dočistil kartáčem.
Po úklidu strojní technikou je třeba chodníky ještě dočistit ručně.
Tonizační voda pleť dočistí a zvláční.
nedokonavé k 1, 2 → dočišťovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dočɪsťɪt]
(3. j., 3. mn. -istí, rozk. -isti, -isť, čin. -istil, trp. -ištěn, -istěn, podst. jm. -ištění, -istění)
sloveso dokonavé
1. (kdo dočistí co)
dokončit čištění 1 (zbavování nečistoty ap.):
Dočistil si zuby.
2. (kdo dočistí co {čím; jak}), (co dočistí co)
dodatečným čištěním nebo úpravou dosáhnout úplného vyčištění nebo žádoucí podoby:
dočistit skvrnu benzínem
Spáry mezi dlaždicemi dočistil kartáčem.
Po úklidu strojní technikou je třeba chodníky ještě dočistit ručně.
Tonizační voda pleť dočistí a zvláční.
nedokonavé k 1, 2 → dočišťovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)