dočišťovat
[dočɪšťovat]
(1. j. -ťuji, -ťuju, 3. j. -ťuje, 3. mn. -ťují, -ťujou, rozk. -ťuj, čin. -ťoval, trp. -ťován, podst. jm. -ťování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dočišťuje co)
dokončovat čištění 1 (zbavování nečistoty ap.):
Moment, dočišťuju si zuby!
2. (kdo dočišťuje co {čím; jak}), (co dočišťuje co)
dodatečným čistěním nebo úpravou dosahovat úplného vyčištění nebo žádoucí podoby:
Obličej dočišťuji pleťovou vodou.
Metaři ručně dočišťovali schody, přechody a lávky.
Děti si už zuby čistí samy kartáčkem a já jenom dočišťuju.
podst. jm. Strunové sekačky slouží k dočišťování okrajů trávníku u cestičky či v obtížně přístupných místech.
dokonavé k 1, 2 → dočistit 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dočɪšťovat]
(1. j. -ťuji, -ťuju, 3. j. -ťuje, 3. mn. -ťují, -ťujou, rozk. -ťuj, čin. -ťoval, trp. -ťován, podst. jm. -ťování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dočišťuje co)
dokončovat čištění 1 (zbavování nečistoty ap.):
Moment, dočišťuju si zuby!
2. (kdo dočišťuje co {čím; jak}), (co dočišťuje co)
dodatečným čistěním nebo úpravou dosahovat úplného vyčištění nebo žádoucí podoby:
Obličej dočišťuji pleťovou vodou.
Metaři ručně dočišťovali schody, přechody a lávky.
Děti si už zuby čistí samy kartáčkem a já jenom dočišťuju.
podst. jm. Strunové sekačky slouží k dočišťování okrajů trávníku u cestičky či v obtížně přístupných místech.
dokonavé k 1, 2 → dočistit 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)