dočista I
[dočɪsta]
příslovce
1.
do krajní míry, do úplnosti syn. úplně, zcela, absolutně I/2:
Dočista ztratil náladu.
Hlavu měl dočista holou.
Dočista zapomněla sledovat čas.
Vy jste se dočista zbláznili!
2. i do čista
tak, aby něco nebylo špinavé:
Jen čisté mikrovlákno utře povrch dočista.
Zeleninu jsem umyl do čista.
→ čisto I
→ čistý
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dočɪsta]
příslovce
1.
do krajní míry, do úplnosti syn. úplně, zcela, absolutně I/2:
Dočista ztratil náladu.
Hlavu měl dočista holou.
Dočista zapomněla sledovat čas.
Vy jste se dočista zbláznili!
2. i do čista
tak, aby něco nebylo špinavé:
Jen čisté mikrovlákno utře povrch dočista.
Zeleninu jsem umyl do čista.
→ čisto I
→ čistý
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)