čisto I
[čɪsto]
(2. st. -těji)
příslovce v přísudku
(kde)
(zejména ve spojení se slovesy být, mít)
vyjadřuje stav prostředí bez špíny:
Všude je čisto a uklizeno.
Mají tu čisto.
Mám ráda, když je doma čisto a útulno.
→ dočista I
→ načisto
→ zčistajasna, z čista jasna
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪsto]
(2. st. -těji)
příslovce v přísudku
(kde)
(zejména ve spojení se slovesy být, mít)
vyjadřuje stav prostředí bez špíny:
Všude je čisto a uklizeno.
Mají tu čisto.
Mám ráda, když je doma čisto a útulno.
→ dočista I
→ načisto
→ zčistajasna, z čista jasna
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)